05 – Shrnutí Škola škole

Kolik se vybralo a za co se to použilo:

Galula – partnerká škola Dubňany, po převodu dostali 1.064.000 TSh. Jak jsme psali, nechali jsme opravit 25 rozbitých lavic, opravit jedny dívčí toalety a udělat okenice do sborovny. Zřejmě zbude i na zatěsnění střechy proti netopýrům a vymalování sborovny.

Do budoucna plánují opravit další dívčí toalety a pokračovat v opravě dalších tříd, včetně okenních tabulek do okenních rámů.

foto: dar od kantorů v Galule; toalety při opravách; nová okna ve sborovně

Ilasilo – partnerská škola Mutěnice, po převodu dostali 546.000 TSh. Nechali jsme udělat devět okenních rámů do jedné třídy a dvoje dveře do dvou učeben. Také se koupili barvy na vymalování vloni opravené učebny (hotová byla jen první vrstva nátěru). S kvalitou loňských oprav jsme nebyli úplně spokojeni, hlavně podlaha byla hodně nekvalitní.

foto: vloni opravená třída;

Kisa – partnerská škola Ratíškovice, po převodu dostali 1.274.000 TSh. Nechali jsme opravit druhou část budovy. Vloni se opravovala první část s třídou a sborovnou, teď druhá třída a zbytek sborovny.

Do budoucna plánují dát skleněné tabulky do vloni opravené třídy, také by potřebovali víc lavic a dokončit rozdělané učebny.

foto: interiér letos opravované učebny; práce na opravách zevnitř; a zvenčí; vloni opravená učebna

Mahango – Partnerská škola Újezdec. Po převodu dostali 510.000 TSh. Kromě toho dostali dar v hodnotě 158.000 TSh od Jitky z Hustopečí, které jsme použili na nákup učebnic. Peníze od Újezdce jsme použili na výrobu tří kvalitních trvanlivých lavic a nákup více než 40 učebnic, kterým mají zoufalý nedostatek.

foto: soutěž v přetahování se Simike; nové učebnice; vědomostní soutěž

Simike – Partnerská škola Uherský Brod I., po převodu dostali 782.000 TSh. Podle dohody s žáky jsme použili peníze na koupi fotbalových branek a sloupků na dívčí košíkovou. A také dvou míčů na každou hru jeden. No a ještě zbylo 58.000 TSh na nákup učebnic.

foto: sloupek na dívčí košíkovou (hraje se jako házená, jen místo branky se strefuje do "košíků"; úspěšně poražený strom strojící v cestě novému hřišti

Školka v Kajunjumele – Partnerská školka Sluníčko Ratíškovice. Po převodu dostali 234.000 TSh. Nakoupili jsme postřik proti termitům, papíry, křídy, školní pomůcky, rohože. Nechali jsme vyřezat 50 tabulek, které se teď natírají černou omyvatelnou barvou. Děti pak na ně budou trénovat psaní. Zbytek peněz jsme předali učitelce (jedné ze sester) na nutné opravy, které vyvstanou a školní pomůcky.

foto: děti ve vyučování; učitelka ukazuje pozdravy z ČR

04 – Finální sprint

Poslední týden, byl stejně jako ostatní, ve znamení přejíždění, zařizování a spěchu. Jeden den zabrala cesta do Galuly a Ilasila, kde jsme byli ověřit, jak pokračují práce na opravách škol. V Galule vše klapalo dobře, neměli ještě skončeno, ale stejně bylo vidět, že tam nejsou problémy a jsou schopni vše zařídit sami. V Ilasilu měli už hotové rámy do oken, dveře se ještě vyráběly.

foto: část okenních rámů do Ilasila; dívčí toalety v Galule ve fázi oprav

Po cestě nás zlobilo Chrisovo auto, kterému říká The Beast (zvíře), ale které se pokazí vždy a všude a proto mu říkám The Wreck (vrak). Ubíjející horko vystřídala v horách průtrž mračen, nicméně nám se přese všechno podařilo vyrazit zpět, ale bylo jasné, že druhý den nás čeká plánovaná cesta do Kisy už busem.

foto: kluci v sirotčinci zkouší hvězdici přes gumu.

Karel zůstal v Mahangu, Chris lehl z vytížení ať už fyzického nebo psychického :-) a tak jsme zůstali já a Eliška. Do Kisy jsme nakonec dorazili, ředitel si nás vyzvedl u hlavní cesty a dovezl nás do dědiny na motorce. Práce tam začali později, protože zedníci měli předtím rozdělané něco jiného, ale pracovali v týmu, min. šest lidí a šlo jim to opravdu od ruky. To se nám líbilo, jak valí. Od učitelského sboru jsme dostali místní čaj, který se tam pěstuje a i nás zavezli na blízké vodopády v Kaporogwe, kouzelné to místo.

foto: oprava vnějšku učebny v Kise; že by levitace? I kdepak, to jen kluci v Kise předvádějí, co dovedou; vodopád v Kaporogwe, kousek od Kisy

V Simike jsme měli domluveno, že přijdeme zkontrolovat, jak zabetonovali branky na fotbal a sloupky na dívčí košíkovou v pátek. Nechali jsme to teda na sobotu, ať mají rezervu a samozřejmě že to ještě ani nezačali. Řediteli jsem vyhuboval, aby si myslel, že jsem moc naštvaný a on slíbil, že to do druhého dne bude. Bral jsem to s rezervou, ale druhý den pro nás opravdu na motorce přijel (sice se zpožděním dvou hodin a těsně před soumrakem). Jednu branku právě dokončovali a než jsme odjížděli, už pracovali i na druhé. Když jsme se divili, proč ji postavili těsně za strom, odpověděli, že to nevadí, strom se porazí, prý na to žáci s radostí hned druhý den naběhnou a posekají :-)

foto: když instalovat branky, tak jedině v noci, prosazují lidé v Simike; učebnice pro ZŠ Mahango.

V Mahangu nás už čekalo rozloučení. Kluci nám něco nesměle zazpívali, zasmáli jsme se, rozdali hadry, co tu necháváme a druhý den vyrazili do Mbeyi a další den směr Dar. Všem čtenářům i sponzorům děkujeme za pozornost i neustávající podporu, které si ceníme nejenom my, ale především lidé v Tanzánii.

foto: a dík patří i našim dobrovolníkům a sestrám - Epifanii, Lucy a Honestě; Karlovi s dědou Simwabou, mně a v neposlední řadě důležité Elišce, která mi byla neocenitelnou podporou.

03 - Přetahování a únos

Za pár dnů jsme měli soutěž v přetahování mezi základkami v Simike a Mahangu. Zúčastnili se třídy 4. – 7. třída, z každého ročníku v každé třídě pět kluků a pět holek. Povzbuzovalo se mohutně, rivalita rostla, někteří diváci se začali zapojovat také a my jsme museli radši utéct bokem, ať nejsme úplně od prachu :-)

foto: soutěž v přetahování; odměňovaní účastníků; oběd na trhu v podobě smažené kasávy a kozích vnitřností ("A hlavně nekonzumujte pouliční jídla," kladla nám na srdce paní doktorka :-))

O víkendu jsme jeli navštívit nějaké nové sirotky ve městě, mezi nimi i Salum Selemanim, kteří žijí v Mbeyi. V pondělí jsme jeli s Chrisem a řidičem od sester s náklaďákem do Mahanga. Měli jsme pořádně naloženo, postele do nového sirotčince, pytle kukuřice pro sirotky, branky pro školy v Simike a také jsme nakoupili nějaké stromky. Ty jsme pak sázeli ještě několik dnů poté. Tvrdá a neúrodná půda nám dala pořádně zabrat, hlavně hlavního koordinátora vysazování Karla. Do vykopaných děr jsme vozili z usedlosti poblíž kozí a kraví hnůj smíchaný se zeminou, aby se nám rostliny vůbec chytly.

foto: Salum Selemanim; s vykládáním pomáhali sirotci i žáci z místní školy; dvoupatrové postele do sirotčince;

foto: Kulwa se snaží pomáhat při sázení; sázení stromků se účastnili všichni přítomní kluci - sirotci; stromky je třeba ochránit před dobytkem trnitými keři (miba)

Na škole v Mahangu jsme kromě přetahování připravili o pár dnů později i vědomostní kvíz s drobnými cenami pro ty nejlepší. Testovali jsme společně s učiteli znalosti matematiky, angličtiny, občanská nauka, přírodopis. Například učitel dával příklad: letí letadlo a slepice se na něj sesdola dívá. Kolika očima ho vidí? Ale byly tam i těžší otázky :-)))

foto: žáci se hlásí při vědomostním testu z matematiky

Ještě se zmíním o Benovi, starším sirotkovi, který navštěvuje už čtvrtý ročník střední školy. Vloni tři měsíce chyběl, oznámili mi na škole a tak jsem se ho zeptal na důvod. Je to někdy nesmělý hoch a tak se mi to bál říct. Chtěl, nadechoval se, ale pořád to ze sebe nemohl vymáčknout, až se mi podařilo laskavostí a trpělivostí to z něho vypáčit. Jel ke své druhé babičce (žije s tou první, rodiče zemřeli), kterou ještě nikdy neviděl.

foto: bystrý klučina Ben, který si už leččím prošel

Tam ho její syn - Benův strýc - odvezl k sobě na druhý konec země, víc než 1000 km od domova a nechtěl ho pustit zpátky. Ben naléhal, ale strýc byl neoblomný, prý mu bude studium k ničemu. A to je ten strýc učitel! Ovšem prý vždy žárlil na Benovu rodinu, zejména otce, který byl lékařem a neměl je rád. Nakonec se Benovi podařilo s něčí pomocí zavolat druhému strýcovi (ještě že je africká rodina tak rozvětvená), aby mu poslal peníze na autobus (frčí tu M-pesa - převody přes mobil) a bez vědomosti prvního strýce utekl a dojel domů. Navzdory tříměsíční absenci se u zkoušek umístil mezi nejlepšími!!! Dal jsem Benovi mobil na Chrise a kladl na srdce, aby pokud se něco podobného znovu objeví nebo se přihodí jakýkoliv problém, ať s klidem Chrisovi zavolá nebo zajde za sestrami a my mu pomůžeme, jak jen budeme moct.