foto: část okenních rámů do Ilasila; dívčí toalety v Galule ve fázi oprav
Po cestě nás zlobilo Chrisovo auto, kterému říká The Beast (zvíře), ale které se pokazí vždy a všude a proto mu říkám The Wreck (vrak). Ubíjející horko vystřídala v horách průtrž mračen, nicméně nám se přese všechno podařilo vyrazit zpět, ale bylo jasné, že druhý den nás čeká plánovaná cesta do Kisy už busem.
foto: kluci v sirotčinci zkouší hvězdici přes gumu.
Karel zůstal v Mahangu, Chris lehl z vytížení ať už fyzického nebo psychického :-) a tak jsme zůstali já a Eliška. Do Kisy jsme nakonec dorazili, ředitel si nás vyzvedl u hlavní cesty a dovezl nás do dědiny na motorce. Práce tam začali později, protože zedníci měli předtím rozdělané něco jiného, ale pracovali v týmu, min. šest lidí a šlo jim to opravdu od ruky. To se nám líbilo, jak valí. Od učitelského sboru jsme dostali místní čaj, který se tam pěstuje a i nás zavezli na blízké vodopády v Kaporogwe, kouzelné to místo.
foto: oprava vnějšku učebny v Kise; že by levitace? I kdepak, to jen kluci v Kise předvádějí, co dovedou; vodopád v Kaporogwe, kousek od Kisy
V Simike jsme měli domluveno, že přijdeme zkontrolovat, jak zabetonovali branky na fotbal a sloupky na dívčí košíkovou v pátek. Nechali jsme to teda na sobotu, ať mají rezervu a samozřejmě že to ještě ani nezačali. Řediteli jsem vyhuboval, aby si myslel, že jsem moc naštvaný a on slíbil, že to do druhého dne bude. Bral jsem to s rezervou, ale druhý den pro nás opravdu na motorce přijel (sice se zpožděním dvou hodin a těsně před soumrakem). Jednu branku právě dokončovali a než jsme odjížděli, už pracovali i na druhé. Když jsme se divili, proč ji postavili těsně za strom, odpověděli, že to nevadí, strom se porazí, prý na to žáci s radostí hned druhý den naběhnou a posekají :-)
foto: když instalovat branky, tak jedině v noci, prosazují lidé v Simike; učebnice pro ZŠ Mahango.
V Mahangu nás už čekalo rozloučení. Kluci nám něco nesměle zazpívali, zasmáli jsme se, rozdali hadry, co tu necháváme a druhý den vyrazili do Mbeyi a další den směr Dar. Všem čtenářům i sponzorům děkujeme za pozornost i neustávající podporu, které si ceníme nejenom my, ale především lidé v Tanzánii.
foto: a dík patří i našim dobrovolníkům a sestrám - Epifanii, Lucy a Honestě; Karlovi s dědou Simwabou, mně a v neposlední řadě důležité Elišce, která mi byla neocenitelnou podporou.
Žádné komentáře:
Okomentovat